Orlí stezka

Letošní nádherné babí léto nás zlákalo v sobě volna okolo svátku sv. Václava na pro nás zatím neznámou polskou stranu Vysokých Tater. Starý dobrý známý rychlík Laborec nás v půl sedmé ráno vyložil v Popradu, kde jsme asi za dvě hodinky nasedli do autobusu směr hraniční přechod Slovenska s Polskem - Lysá Poľana (970 m n.m.). Původně prázdný autobus se během cesty rychle naplnil a nás začaly děsit davy lidí, kteří se tuto dobu v Tatrách pohybovaly. Zklamalo nás to, přeci jenom milujeme prázdné hory. Naštěstí hranice s námi nepřekračoval nikdo, ale asi po 15 minutách chůze po asfaltu jsme došli k velkému zcela zaplněnému parkovišti na kraj doliny Biatki, kde je oficiální placený vstup do Národního parku Vysoké Tatry. "Vstupné" závisí na počtu dní, pohybuje se od 2 do 12 zlotých (1 - 12 dní).

Hned za vchodem jsme z asfaltové promenády k plesu Morskie oko uhnuli po modré značce na Rusinovu Polanu, kde nás uvítalo cinkání oveček a ze salaše se linula vůně vynikajícího uzeného teplého sýra. Počasí nám však nepřálo, honily se mraky a výhledy žádné. Nasadili jsme proto rychlé tempo a po zelené značce jsme za další tři hodiny dorazili přes vrchol Gęsia Szyja (1 489 m n.m.) k přeplněné chatě Murowaniec (1 500 m n.m.). Rezervaci na ubytování jsme neměli, ale vyhodit jsme se nenechali a vetřeli jsme se skupince Čechů do pokoje alespoň na podlahu.

Stoupání na vrchol Gęsia Szyja

Vrchol Gęsia Szyja

Chata Murowaniec

Stejně nás druhý den čekalo brzké vstávání v pět hodin ráno, abychom měli dostatek času na proslulou nejobtížnější jištěnou trasu ve Vysokých Tatrách - Orla perč (Orlí stezka). Ještě skoro za tmy jsme prošli klečí okolo plesa Czarny Staw Gasienicow. Konečně jsme měli probouzející se hory sami pro sebe. Při stoupání na začátek stezky do sedla Zawrat jsme se kochali pohledy na sluncem osvícený rozeklaný skalnatý hřeben nad námi, kudy se Orla perč vine. Již při výstupu do sedla je cesta místy zajištěna řetězy.

Czarny Staw Gasienicow

Valentkov hrebeň a Zadni Staw Polski

V sedle Zawrat

Czarny Staw Gasienicow z hřebene

Obtížnější úseky nás teprve čekaly, i když horala zvyklého na alpské vzdušné trasy rozhodně nezaskočí. Není nutné tahat s sebou bezpodmínečně lezeckou výbavu, ale přilba je na skále vždy dobrá. Byli jsme za celou dobu asi jediní, kteří ji nosili. Svůj název si stezka rozhodně zaslouží. Místy je vedena po ostrém a úzkém hřebínku s velkou expozicí na obě strany. Na mnoha místech je zajištěna ocelovými řetězy, ve strmých stěnách dokonce i žebříky a kramlemy. Rozhodně je dobré nastupovat jen za pěkného počasí, časté nakloněné plotny za mokra nebezpečně kloužou. Výhodou je několik možných ústupových cest do dolin na obě dvě strany při náhlé změně počasí. Pozor také začátkem léta, kdy jsou mnohé vrcholové partie ještě pokryty sněhem. Za takovéto situace se hodí nejen lano i úvazek, ale i cepín.

Hřeben Granaty

Západní pohled na vrchol Svinica

Postupně jsme přešli vrchol Maly Kozi Wierch (2 276 mn.m.), sestoupili do sedla Zmarzla Przelec (2 126 m. n.m.) a opět vystoupali na další vrchol Zamrzla Turnia (2 179 mn.m.). Cesta pokračovala prudce kolmo dolů do sedla Kozia Przelec (2 137 m n.m.) a stejně prudce na horu na nejvyšší vrchol celé Orli stezky - Kozi Wierch (2 291 m n.m.). Užívali jsme si výhledů na modrozelená polská plesa pod námi a odpočívali po dvou a půl hodinách skalního lezení. Také jsme zde potkali první lidi ve směru z druhé strany.

Kozi Wierch - nejvyšší bod Orlí stezky

Przedni Staw Polski

Prostřední část stezky trvající asi hodinu půl přes vrchol Zadni Granat (2 240 m n.m.) na vrchol Skrajny Granat (2 224 m n.m.) je vedena sice po vzdušném hřebeni, ale technicky není náročná a jedná se pouze o chůzi. Teprve poslední úsek neustálého stoupání a klesání 50 výškových metrů je opět náročnější s několika exponovanými úseky zajištěnými řetězy, který nečekaně končí v sedle Przelecz Krzyžne (2 112 m n.m.).

Zadni Granat

Hřeben Granaty

Sestup ze Skrajneho Granatu

Lezení na Buczynowu věž

Únava se u nás také již projevovala a moc rychle jsme nepostupovali. Celkově nám celá trasa po hřebeni s mnoha přestávkami trvala osm hodin. Po žluté jsme za posledního světla doklopýtali k chatě do Doliny pěti polských ples (Dolina Pięciu Stawów Polskich), která byla narvaná k prasknutí, a tak jsme spali opět na zemi v pokoji. Postele na všech polských chatách je nutno rezervovat si s velkým předstihem, nabídka nestačí vůbec pokrýt poptávku.

Wielki Staw Polski

Uvnitř bylo výrazně tepleji než venku. Když jsme brzo ráno vstali a za svítání dorazili k plesu Morskie oko, ukazoval tamější teploměr pouhé dva stupně. My jsme se přesto převlékli do krátkých kalhot a ostrým tempem vystoupali 200 výškových metrů k dalšímu plesu Czarny Staw pod Rysami.

Dolina Pięciu Stawów Polskich

Hřeben Orlí stezky

Rysy z polské strany

Rysy odrážející se v Morskiem oku

Pohled na impozantní tisíci metrové skalní hradby Rysů a Mengusovských štítů nad plesem nás úplně uchvátil. Výstupová cesta na Rysy (2 503 m n.m.) vede celou dobu velmi prudce. Poslední úsek vysoký asi 300 je velmi strmý s nakloněnými klouzajícími plotnami, perfektně zajištěný řetězy.

Czarny Staw pod Rysami a Morskie Oko

Na malém vrcholu se tísnila spousta lidí. Mraky se chvílemi protrhávaly a my viděli známé vrcholy Vysokých Tater. Na rozdíl od našeho zimního výstupu nebyly pokryty sněhem. Shodli jsme se na tom, že sněhové peřiny velikánům slušely více a že je výstup v zimě jednodušší a rychlejší.

Rysy - společná vrcholovka

V dáli Gerlachovský štít

Ledový vítr nás vyhnal na Chatu pod Rysmi (2 250 m n.m.) na výborný bylinkový čaj a po známé cestě kolem Popradského plesa do Štrbského plesa (1 355 m n.m.) na zaslouženou večeři po namáhavém prodlouženém víkendu.

Veľké a Malé Žabie pleso